Ve světle Pravdy – Poselství Grálu, svazek I

Abd-ru-shin

€16.00
Incl. Tax
Shipping Prices


Availability: In stock

Germany: 3-8 business days, EU and EFTA: 5-12 business days, other countries: 15-30 business days

OR
Description

Details

Tři díly knihy »Ve světle Pravdy – Poselství Grálu«, brožováno v pouzdru.

V běhu svého života naráží snad každý člověk na otázky, sahající do větších hloubek, a hledá na ně odpovědi. Autor nabídl svým čtenářům v díle »Ve světle Pravdy«, Poselství Grálu cenné poznání, a otevřel jim tak i cestu k nalezení odpovědí, jež hledají. Ve třech svazcích tohoto obsáhlého díla nahlédne čtenář do souvislostí, jimiž se řídí celé stvoření, nejen tento nám viditelný svět, a bude-li nepředpojatě zkoumat, vyvstane v něm nakonec jasný obraz světa bez mezer.

Tři díly knihy Poselství Grálu obsahují celkem 168 na sebe obsahově navazujících přednášek, které předkládají ucelený obraz celého stvoření. Přednášky, sestavené v této knize, vznikly v letech 1923–1938, dodnes však neztratily nic na své platnosti. Německý originál dosud vyšel v překladu do 23 jazyků včetně češtiny.

Více o Poselství Grálu.

Abd-ru-shin, autor Poselství Grálu.

Additional Information
Author Abd-ru-shin
ISBN 978-80-87176-42-9
Dimensions 17 x 23 cm
Format vázané v plátně, přebal
Number of pages 224
Language Čeština
Delivery time Germany: 3-8 business days, EU and EFTA: 5-12 business days, other countries: 15-30 business days
Preview

Preview

K doprovodu

ROUŠKA PADÁ a víra se stává přesvědčením. Jen v přesvědčení je osvobození a spása!

Mluvím jen k těm, kdo vážně hledají. Ti musí být schopni a ochotni zkoumat toto věcné věcně! Náboženští fanatikové a kolísaví blouznivci nechť se raději vzdálí, neboť Pravdě škodí. Zlovolní však a nevěcní sami najdou v těchto slovech své odsouzení.

Poselství zasáhne jen ty, kdo v sobě nosí ještě jiskru Pravdy a touhu být skutečně člověkem. Všem těm bude také světlem a oporou. Vyvede je bez oklik ze všeho chaosu dnešních zmatků.

Následující Slovo nepřináší nové náboženství, nýbrž má být pochodní pro všechny vážné posluchače nebo čtenáře, aby tak našli pravou cestu, která je povede do vytoužených výšin.

Jen ten, kdo se sám pohybuje, může duchovně postoupit kupředu. Pošetilec, který k tomu používá cizích pomůcek ve formě hotových názorů, jde svou cestou jako o berlích, zatímco vlastní zdravé údy vyřadil.

Jakmile však směle použije ke vzestupu jako výzbroje všech schopností, které v něm dřímají, očekávajíce jeho zavolání, zužitkuje svěřenou mu hřivnu podle vůle svého Stvořitele a přemůže hravě všechny překážky, jež mu chtějí zkřížit cestu, aby ho z ní odchýlily.

Proto se probuďte! Jen v přesvědčení je pravá víra, a přesvědčení vzniká jedině přísným uvažováním a zkoumáním! Stůjte jako živoucí v divuplném stvoření svého Boha!

Abd-ru-shin

 

Co hledáte?

CO HLEDÁTE? Řekněte, proč ten překotný shon? Jako hukot bouře to jde světem a příval knih zaplavuje všechny národy. Učenci pátrají ve starých spisech, bádají, hloubají až do duchovního zemdlení. Vynořují se proroci, aby varovali, zvěstovali… ze všech stran chce pojednou kdekdo jako v horečce šířit nové světlo!

Tak to dnes bouří nad zmítanou duší lidstva, ale neobčerstvuje to a neosvěžuje, nýbrž spaluje, stravuje a vysává poslední sílu, která ještě zbyla rozervaným lidem v temnotě dnešní doby.

Tu a tam se také ozve šepot v rostoucím očekávání čehosi nadcházejícího. Zneklidněn je každý nerv, napjatý podvědomou touhou. Tak se to vzdouvá a vlní, a nade vším chmurně spočívá jakési omámení. Těhotné neštěstím. Co musí zrodit? Zmatek, malomyslnost a zkázu, neroztrhne-li se mocnou silou temná vrstva, která dnes duchovně obklopuje zeměkouli a s měkkou přilnavostí špinavého bahna pohlcuje a dusí každou vznikající svobodnou a světlou myšlenku ještě dříve, než mohla zesílit. Vrstva, která s příšerným mlčením bažiny již v zárodku potlačuje, rozkládá a ničí každé dobré chtění dříve, než z něj může vzniknout čin.

Ale výkřiky volajících po Světle, mající v sobě sílu schopnou prorazit bahno, jsou sváděny jinam a doznívají pod neproniknutelnou klenbou, kterou pilně stavějí právě ti, kdo se domnívají, že pomáhají. Nabízejí však kameny místo chleba!

Podívejte se na ty nesčetné knihy:

Lidský duch se jimi jen unavuje, neosvěžuje! A to je důkaz neplodnosti všeho, co podávají. Neboť to, co ducha unavuje, není nikdy pravé.

Duchovní chléb osvěžuje bezprostředně, Pravda občerstvuje a Světlo oživuje!

Prostí lidé musí přece zmalomyslnět, když vidí, jaké bariéry staví kolem posmrtného života tak zvaná duchověda. Kdo z prostých lidí má chápat učené věty a cizí výrazy? Což je onen svět jen pro duchovědce?

Mluví se přitom o Bohu. Má se snad zřídit vysoká škola, v níž by se teprve získávaly schopnosti k poznávání pojmu Božství? Kam směřuje tato dychtivost, která má většinou kořeny jen ve ctižádosti?

Jako opilí se potácejí čtenáři a posluchači z místa na místo, nejistí, v nitru nesvobodní, jednostranně zaujatí, protože byli svedeni z přímé cesty.

Slyšte, malomyslní! Vzhlédněte, vy, kdo vážně hledáte: Cesta k Nejvyššímu je otevřena každému člověku! Učenost není její vstupní branou!

Vyvolil si Ježíš Kristus, ten veliký vzor na pravé cestě ke Světlu, své učedníky z učených farizejů? ze zákoníků? Vybral je z lidí prostých a jednoduchých, protože ti nemuseli bojovat s omylem, že cestě ke Světlu je nutno se namáhavě učit a že musí být těžká.

Tato myšlenka je největším nepřítelem člověka, je to lež!

Proto zanechte všeho vědátorství tam, kde jde o to nejposvátnější v člověku, co musí být plně pochopeno! Zanechte jej, protože věda jako výtvor lidského mozku je dílo kusé a kusým musí zůstat.

Uvažte, jak by mohla namáhavě naučená věda vést k Božství? Co jsou to vůbec vědomosti? Vědomosti jsou to, co může pochopit mozek. Ale jak úzce je omezena chápavost mozku, pevně vázaného na prostor a čas! Již věčnost a smysl pro nekonečnost nemůže lidský mozek pochopit. Tedy právě to, co je nerozlučně spojeno s Božstvím.

Mozek však stojí mlčky před onou nepochopitelnou silou, která proudí vším, co jest, a z níž sám čerpá své působení. Je to síla, kterou všichni pociťují každý den, každou hodinu a v každém okamžiku jako něco samozřejmého, síla, jejíž jsoucnost vždy uznávala i věda, kterou se však člověk marně snaží pochopit a obsáhnout mozkem, tedy vědomostmi a rozumem.

Tak nedostatečná je činnost mozku, toho základního kamene a nástroje vědy, a stejné omezení se projevuje také v dílech, která mozek vytváří, tedy právě ve všech vědách. Věda je proto dobrá ke sledování, k lepšímu porozumění, rozdělení a roztřídění všeho toho, co jako hotové přijímá od tvůrčí síly, z níž všechno pochází. Věda však musí nevyhnutelně selhat, chce-li sama vystupovat jako vedoucí nebo kritizující a bude-li se jako dosud tak pevně poutat na rozum, tedy na chápavost mozku.

Proto zůstává učenost i lidstvo, které se podle ní řídí, stále uvízlé na jednotlivostech, zatímco každý člověk chová v sobě jako dar ten veliký, nepochopitelný celek. Je plně schopen dosáhnout toho nejvyššího a nejušlechtilejšího, aniž se tomu musí namáhavě učit.

Pryč tedy se zbytečnou mukou duchovního otroctví! Veliký Mistr k nám nevolá bezdůvodně: »Buďte jako děti!«

Kdo má v sobě pevnou vůli k dobru a snaží se dodat svým myšlenkám čistotu, ten již našel cestu k Nejvyššímu! Jemu pak bude vše ostatní přidáno. Nepotřebuje k tomu ani knihy, ani duchovní námahu, ani askezi, ani osamění. Uzdraví se na těle i na duši a osvobodí se ode všeho tlaku chorobného hloubání, protože každá přepjatost škodí. Máte být lidmi, ne skleníkovými květinami, které následkem jednostranného pěstění podlehnou prvnímu závanu větru!

Probuďte se! Rozhlédněte se! Naslouchejte v sobě! Jen to vám může otevřít cestu!

Nedbejte na spory církví. Veliký nositel Pravdy Ježíš Kristus, ztělesnění Božské lásky, se neptal po vyznání. Co jsou dnes vůbec náboženská vyznání? Jsou to pouta, svazující svobodného lidského ducha, jsou zotročením jiskry od Boha, sídlící ve vás. Jsou to dogmata, pokoušející se vtlačit dílo Stvořitelovo i jeho velikou lásku do forem, vytvořených lidským smýšlením, a to znamená násilné snižování Božského, jeho systematické znehodnocování.

Každého vážně hledajícího člověka takový přístup odpuzuje, protože tak nikdy nemůže v nitru procítit celou tu velikou skutečnost, jeho touha po Pravdě se stává stále beznadějnější, a on nakonec zoufá nad sebou i nad světem.

Proto se probuďte! Zbořte v sobě dogmatické zdi, strhněte si pásku z očí, aby k vám mohlo nezkaleně proniknout čisté světlo Nejvyššího. Váš duch se pak jásavě vznese do výše a s plesáním pocítí celou tu velikou lásku Otcovu, neznající hranic pozemského rozumu. Konečně zvíte, že jste její částí. Chopte se jí bez námahy a cele, spojte se s ní, a získávejte tak denně, každou hodinu novou sílu jako dar, jenž vám učiní vzestup ze zmatku samozřejmým!

 

VOLÁNÍ PO POMOCNÍKU

POHLEĎME jen blíže na všechny lidi, kteří dnes s obzvláštní horlivostí hledají duchovního pomocníka a očekávají ho s vnitřním povznesením. Myslí si, že jsou sami již duchovně důkladně připraveni, aby ho poznali a uslyšeli jeho slovo.

Co při klidném pozorování vidíme, je velká roztříštěnost. Například poslání Kristovo zapůsobilo na mnohé lidi podivným způsobem. Utvořili si o něm mylnou představu. Příčina spočívala jako obvykle v nesprávném hodnocení sebe samých, ve vypínavosti.

Místo dřívější úcty a zachovávání samozřejmého odstupu a ostré hranice mezi Bohem a lidmi nastoupilo na jedné straně naříkavé žebrání, které chce stále jen přijímat, ale za žádnou cenu nechce přitom nic dělat. »Modli se« lidé sice přijali, ale že k němu bylo také řečeno »a pracuj«, »pracuj na sobě samém«, o tom nechtějí nic vědět.

Na druhé straně se zase považují za tak samostatné a nezávislé, že všechno zmohou sami, a s trochou úsilí se dokonce mohou stát i božskými.

Je také mnoho lidí, kteří jen požadují a očekávají, že se o ně bude Bůh ucházet. Vždyť již jednou vyslal svého Syna, a dokázal tím, jak velmi mu záleží na tom, aby se mu lidstvo přiblížilo. Snad je dokonce i potřebuje!

Kam jen člověk pohlédne, všude nalezne domýšlivost, nikde pokoru. Chybí správné hodnocení sebe sama.

Především bude nutné, aby člověk sestoupil ze své domnělé výše, aby mohl být skutečně člověkem a jako takový začal svůj vzestup.

Dnes sedí duchovně nadutý na stromě na úpatí hory, místo aby stál pevně a bezpečně oběma nohama na zemi. Proto také nebude moci vystoupit na vrchol hory, jestli předtím ze stromu nesleze nebo nespadne.

Mezitím však pravděpodobně všichni ti, kdo kráčeli klidně a rozumně svou cestou po zemi pod jeho stromem, a na něž on vysokomyslně shlížel, došli až na vrchol hory.

Ale události samy mu pomohou, neboť strom ve zcela blízké době padne. Snad se potom člověk nakonec přece jen vzpamatuje, až se tak nejemně ocitne na zemi z vratké výše. Ale pak bude mít již nejvyšší čas a nezbude mu ani hodina k promeškání.

Dnes si mnozí myslí, že to může ve starém nepořádku jít dále tak, jak to chodilo po tisíciletí. Hoví si pohodlně ve svých křeslech a očekávají silného pomocníka.

Ale jak si představují tohoto pomocníka! Je to vskutku žalostné.

Především od něj očekávají, nebo lépe řečeno vyžadují, aby on připravil každému jednotlivci jeho cestu vzhůru ke Světlu. On se má namáhat stavět mosty na cestě k Pravdě pro stoupence všech vyznání. On to má udělat tak snadné a srozumitelné, aby tomu každý bez námahy porozuměl. Jeho slova musí být volena tak, aby o jejich správnosti ihned přesvědčil všechny lidi bez rozdílu.

Jestli se přitom musí člověk sám namáhat a sám přemýšlet, pak to není pravý pomocník. Neboť je-li povolán, aby svým slovem vedl a ukázal pravou cestu, musí se přirozeně o lidi i starat. Je přece jeho věcí, aby lidi přesvědčil, probudil! Vždyť Kristus za to dokonce položil svůj život.

Je mnoho těch, kdo dnes takto uvažují. Takoví lidé se však vůbec nemusí namáhat, neboť se podobají pošetilým pannám z evangelia a jdou vstříc svému »pozdě«.

Pomocník je určitě neprobudí. Nechá je klidně spát, až se brána zavře a oni nebudou moci stoupat ke Světlu, poněvadž se nedovedli včas vyprostit z dosahu hmotnosti, ač jim k tomu pomocník svým Slovem ukazoval cestu.

Vždyť člověk není tak cenný, jak se domýšlí. Bůh nepotřebuje člověka, ale člověk potřebuje svého Boha!

Protože lidstvo ve svém tak zvaném pokroku dnes již vůbec neví, co vlastně chce, bude muset konečně zvědět, co činit má!

Lidé tohoto druhu přejdou kolem pomocníka, hledajíce a povýšeně kritizujíce, stejně jako kdysi chodili mnozí kolem toho, na jehož příchod již bylo všechno připraveno zjeveními.

Jak si mohou takto představovat duchovního pomocníka!

On neučiní lidstvu ani ty nejmenší ústupky a bude požadovat všude tam, kde se čeká, že bude dávat!

Avšak vážně přemýšlející člověk pozná ihned, že právě v přísném a důsledném požadavku pozorného myšlení spočívá to nejlepší, čeho je třeba k záchraně lidstva, tak hluboce pokleslého do duchovní lenosti. Právě tím, že pomocník již předem vyžaduje k pochopení svých slov duchovní živost a vážné chtění, vlastní námahu, hravě odloučí hned na počátku plevy od zrna. V tom spočívá samočinné působení Božských zákonů. Lidem se dostane i zde přesně toho, co sami skutečně chtějí. –

Je však ještě jeden druh lidí, kteří se domýšlejí, že jsou obzvlášť bystří.

Ti si ovšem utvořili o pomocníku zcela jiný obraz, jak se dá vyčíst z jejich spisů. Není však méně groteskní. Neboť oni v něm očekávají… duchovního akrobata!

Tisíce lidí dnes považují jasnovidectví, jasnoslyšení, jasnocítění atd. za veliký pokrok; ale ve skutečnosti tomu tak není. Nic takto naučeného, vypěstovaného, dokonce ani přineseného jako nadání se nemůže povznést nad pozemskou připoutanost. Takové jevy se pohybují jen v nízkých úrovních, na vyšší si nemohou činit nárok a jsou proto, celkem vzato, bezcenné.

Chce snad někdo pomoci lidstvu ke vzestupu tím, že mu ukazuje jemnohmotné věci stejného stupně, nebo že je učí vidět je a slyšet?

Tyto snahy nemají se skutečným duchovním vzestupem nic společného. Pro pozemské dění jsou také zbytečné. Jsou to jen duchovní artistické kousky a nic jiného. Snad jsou zajímavé pro jednotlivce, ale pro celé lidstvo jsou bez jakékoliv ceny!

Je ovšem snadno pochopitelné, že si takoví lidé přejí pomocníka stejného druhu, který to všechno umí lépe než oni. –

Existuje však velký počet lidí, kteří zacházejí ještě mnohem dále, až do směšnosti. Myslí to přitom naprosto vážně.

Pro ně je na příklad hlavní podmínkou a důkazem poslání i to, že pomocník… nesmí nastydnout! Kdo může nastydnout, ten už je vyřízen, protože podle jejich názoru neodpovídá ideálu pomocníka. Silná osobnost přece musí být svým duchem nad tyto maličkosti povznesena.

Snad to zní trochu strojeně a směšně, ale je to vzato ze skutečnosti a znamená to v podstatě opakování někdejšího volání: »Jsi-li Syn Boží, pomoz si sám a sestup z kříže.« – To se volá již dnes, ještě dříve, než je takový pomocník vůbec v dohledu!

Ubozí, nevědomí lidé. Ten, kdo cvičí své tělo tak jednostranně, že pod nátlakem ducha dočasně znecitliví, není nikterak vynikajícím velikánem. Lidé, kteří ho obdivují, se podobají dětem minulých staletí, které s otevřenými ústy a lesknoucíma se očima sledovaly krkolomné kousky potulných artistů, přičemž se v nich probouzelo horoucí přání umět také něco takového.

Velmi mnozí dnešní tak zvaní hledatelé ducha nebo hledatelé Boha nejsou v duchovním směru o nic dále než tehdejší děti v tomto zcela pozemském oboru.

Uvažujme však ještě dále: Potulní lidé starých dob, o nichž jsem právě mluvil, se zdokonalovali stále více a stali se z nich akrobaté v cirkusech a varieté. Jejich dovednost neuvěřitelně narůstala, a dnes se na jejich vystoupení dívají denně tisíce zhýčkaných lidí vždy s novým úžasem a často s vnitřním mrazením.

Ale mají z toho pro sebe užitek? Co si odnesou z takových hodin? Ačkoliv se mnohý akrobat při svých výkonech vydává v nebezpečí života, nemají z toho diváci ani to nejmenší. Všechny tyto věci musí zůstat i ve své nejvyšší dokonalosti vždy jen v rámci cirkusů a varieté. Budou vždy sloužit jen k pobavení, nikdy však nebudou lidstvu k užitku.

A taková akrobacie, avšak v duchovní oblasti, má dnes být měřítkem pro velikého pomocníka!

Ponechte těmto lidem jejich duchovní komedianty. Sami brzy uvidí, kam to vede. Oni sami ani nevědí, oč tím vlastně usilují. Domnívají se, že veliký může být jen ten, jehož duch ovládá tělo tak, že už nemůže být nemocné.

Každý takový výcvik je jednostranný a jednostrannost přivodí jen nezdravý stav a nemoc. Takovými věcmi se neposiluje duch, nýbrž se pouze oslabuje tělo! Porušuje se rovnováha nutná pro zdravý soulad mezi tělem a duchem, a to se projeví tak, že se duch nakonec mnohem dříve odpoutá od týraného těla; ono mu již nemůže poskytnout pevný a zdravý základ pro pozemské prožívání. To pak ovšem duchu schází a on přichází do záhrobí nezralý. Bude muset svůj pozemský život prožít ještě jednou.

Všechno jsou to jen duchovní artistické kousky a nic jiného. Provádějí se na úkor pozemského těla, které má ve skutečnosti duchu pomáhat. Tělo patří k určitému období vývoje lidského ducha. Je-li zeslabeno a potlačeno, nemůže být duchu plně k užitku, poněvadž jeho vyzařování jsou příliš mdlá a nemohou mu ve hmotnosti poskytnout plnou sílu, kterou potřebuje.

Chce-li člověk potlačit nemoc, musí uvést tělo do stavu duchovního vytržení, asi tak, jako když v malém měřítku strach před zubním lékařem potlačí bolest zubů.

Takové stavy vysokého vzrušení vydrží tělo bez újmy snad jednou, možná i vícekrát, nikoli však trvale, aniž se vážně poškodí.

A jestliže pomocník toto dělá nebo k tomu radí, pak není hoden být pomocníkem, poněvadž se tím prohřešuje proti přirozeným zákonům ve stvoření. Pozemský člověk má své tělo chránit jako svěřený statek a snažit se o zdravou harmonii mezi duchem a tělem. Porušení této harmonie jednostranným potlačováním neznamená pokrok ani vzestup, nýbrž zásadní překážku při plnění jeho úkolu na zemi, ba ve hmotnosti vůbec. Ztrácí přitom plnost síly ducha pro své působení ve hmotnosti, neboť k němu je vždy zapotřebí síly pozemského těla; těla nikoliv zotročeného, ale harmonizujícího s duchem.

Člověk, kterého na základě takového počínání nazývají mistrem, je méně než žák, poněvadž naprosto nezná úkol lidského ducha ani potřeby jeho vývoje. Je dokonce škůdcem ducha.

Takoví lidé dojdou velmi brzy k bolestnému poznání své pošetilosti.

Avšak každý nepravý pomocník bude muset prožít trpkou zkušenost! Jeho vzestup v záhrobí může začít teprve tehdy, až dojde k poznání i poslední z těch, které svými duchovními hříčkami zdržel, nebo dokonce zavedl na scestí. Dokud zde na zemi působí ještě jeho knihy a spisy, bude na onom světě zdržován, i kdyby tam mezitím došel k lepšímu poznání.

Kdo radí k okultnímu cvičení, dává lidem kamení místo chleba. Dokazuje tím, že nemá ani tušení o skutečném dění na onom světě, tím méně o celém světovém soukolí.